Pár myšlenek nejen z cest
Po dvou týdnech surfování, stopování a následnýho flákaní se v Cuscu přišel čas na nějaký hodnotný fyzický výkony.
Cusco je velký turistický město nacházející se ve 3400m, takže pro našince by se za hodnotnej fyzickej výkon dala teoreticky považovat i procházka po náměstí, ale kvůli tomu jsme si s sebou netahali všechny ty kempovací krámy, žejó.
Ačkoliv zevlit v Punta Hermosa a tři měsíce surfovat je (alespoň teda v mých očích) legitimní způsob, jak strávit sbatikl, věděl jsem, že to nemůže vést k zajímavé a kvalitní umělecké tvorbě (což tenhle blog rozhodně je, žejo).
Naštěstí přijel můj kámoš Filip (kterej posledních 5 let tráví stopováním – jak můžete na první pohled vidět z jeho houmlesácký vizáže, sympatických očí a severním větrem ošlehaných tváří).
A protože jsem ještě nikdy nestopoval, s kým jiným se do toho pustit, než s Filipem. A kde jinde, než v Latinský Americe, která je všeobecně znamá pro její extrémně vysokou úroveň bezpečnosti. Za posledních 100 let se tady prej nikdy nikomu nic špatnýho nestalo!
Continue reading “Peru #2 – 1100 km stopem do Cusca”
Ležím v polorozpadlý boudě, která slouží jako slušnej úkryt před deštěm bubnujícím na tři doby na plechovou střechu, je půl 4 ráno. 3400 metrů nadmořský výšky, Internety nejdou, Instagramy nejsou a spát se mi nechce. Je mi zima, protože jsem si koupil letní spacák vhodnej spíš na červenec na Dářku. Ale tož ušetřil jsem na pivo, no.
Poznámka Ondry z budoucnosti: To jsem si teprve myslel, že je mi zima. Opravdová zima mi byla o den později ve 4000m.
Continue reading “Peru #1 – Depresi léčit zásadně surfováním”