Za hašišákama (a surfováním) do Maroka

Už několik měsíců žádnej článek a mohlo by se zdát, že Ondra s tripem na dobro skončil. Opak je ale pravdou, sázím tam jednoho tripa za druhým. Sotva jsem se vrátil z prosluněný Costa Ricy, rozhodl jsem se s Honzou Daňkem (kterej byl po lednovým výletu na Srí Lanku pasovanej na mýho oficiálního spolu-tripaře) někam vyrazit. V Evropě nám vypukla doba ledová, namísto původně plánovanýho Portugalska se proto vyrazilo do země, kam vás žádná babička nikdy nechce pouštět. Za arabáčema do Maroka! 😱

Continue reading “Za hašišákama (a surfováním) do Maroka”

Costa Rica, baby!

Většinou se snažím psát každej příspěvek při/po tripu, abych měl všechno čerstvě v hlavě, jednou za čas se to ale nezadaří. O výletě do prosluněný Costa Ricy proto píšu s dvouměsíční sekerou!

Nápad vyrazit do Střední Ameriky se zrodil v hlavě mě a Gaba potý, co jsem byl vrácenej v poutech z amerických hranic jakožto nepřítel státu #1. Původní plán byl v USA 2 měsíce vegetit s jeho rodinou a trochu okoukat, čím se to vlastně živí, protože jsme se rozhodli, že bych mohl dělat pro něj. To se ale díky nevrlým dědkům z imigračního nepodařilo a proto jsme se rozhodli sejít se na neutrální půdě a všechno v klidu probrat, s nohama v teple a koktejlem v ruce.

Continue reading “Costa Rica, baby!”

Lezení ve Španělsku s panem Jarošem

Už nějakej ten pátek jsem chtěl (znovu) začít lézt – naposledy jsem visel u nás na Drátníku tak 15 let zpátky. Kromě pár výletů na stěnu jsem se k tomu od tý doby (až na několik ferrat v Rakousku, který nemají s lezením moc společnýho) vůbec nedostal.

Vejšky mám ale rád a protože se mě každej, jakožto syna krále Himálaje ptá, jestli lezu, rozhodl jsem se, že konečně změním “ne” na “občas”. Příležitost mi takřka spadla do klína, protože táta zavolal, že vyráží s partou lezců do oblasti Chulila ve Španělsku, a jestli bych se nechtěl přidat.

Continue reading “Lezení ve Španělsku s panem Jarošem”

Srí Lanka potřetí – Safari, Ella a hladový pijavice v Sinharajský džungli

Ano, po dvou týdnech surfování jsme si řekli, že vyrazíme pro změnu za kultůrou – do vnitrozemí. To začalo čajovou plantáží a cestou busem do Udawalawe National Parku – a právě tou končil předminulej blogpost.

Cestu s Fast & Furious autobusákem jsme přežili ve zdraví a po pár přestupech a jednom TukTuku dorazili na místo. Ubytovali jsme se v pohodovým apartmánu pár kilometrů od safari a ráno v 5:00 nás čekala vstávačka, protože park za hodinu otvíral. Džípa i s šoférem nám vyřešil náš domácí a jelo se!

Continue reading “Srí Lanka potřetí – Safari, Ella a hladový pijavice v Sinharajský džungli”

Jídlo na Srí Lance – sra*ku dostanete, ale hlady nebudete

Ačkoliv hygienický standardy na Srí Lance nejsou vysoký (většina podniků by byla v Evropě zavřená tak do deseti minut), jídlu to na chuti vůbec neubírá – naopak, každýmu soustu to přidává řádnou dávku adrenalinu, protože nikdy nevíte, co v něm najdete. Rybí kost v hranolkách? Rýže v mangovým džusu? Tady se představivosti meze nekladou.

Continue reading “Jídlo na Srí Lance – sra*ku dostanete, ale hlady nebudete”

Druhej tejden na Srí Lance – Midigama, čajová plantáž & pekelnej autobus

Zatímco první týden jsem trávil převážně surfováním, druhej týden přišel čas na radikální změnu. Z Mirissy jsem se přesunul do Midigamy, kde jsem si znova půjčil prkno a šel surfovat. Konec příspěvku!

Okej, fajn – i když většinu volných chvil (a co si budeme povídat, na dovči je každá chvíle volná) jsem měl buď prkno pod nohama nebo ananas v hubě, stalo se pár zajímavých událostí, který stojí za zmínku.

Continue reading “Druhej tejden na Srí Lance – Midigama, čajová plantáž & pekelnej autobus”

První tejden na Srí Lance – Indie trochu jinak

Po mojí nepříliš úspěšný cestě do Ameriky a Vánocích strávených v mírným nasrání jsem usoudil, že je potřeba vyrazit někam do tepla. Někam, kam si nebudu muset brát ani mikinu, a jakákoliv jiná obuv než žabky je šílenství. A protože kámoška se zrovna vracela ze Srí Lanky (kde jsem původně měl být s její partou i já, ale nakonec mi do toho vlezla právě ta nevydařená Amerika) a oznámila mi, že nejenže není potřeba mikina, ale ještě se dá naobědvat za 25 Kč (kurz 1 oběd = 25 Kč si zapamatujte), bylo rozhodnuto. V impulsivní nenávisti k americkýmu imigračnímu systému jsem koupil na Štědrej den letenky na Srí Lanku, a dva týdny na to už seděl v letadle!

Continue reading “První tejden na Srí Lance – Indie trochu jinak”

Na 2 hodiny do USA aneb jak neprojít imigrační kontrolou

Někdo trávíte svátky pojídáním cukroví, někdo koukáte na pohádky. Já je trávil v cele předběžnýho zadržení s tlustým americkým policajtem!

Ti z vás, kteří mě znají trochu líp víte, že když jsem byl tohle léto (potřetí) v Améru, narazil jsem na fajn týpka s rodinou, kterej mě potom pozval k sobě do Nashvillu a se kterým jsem následně vyrazil na Jamajku a pár dní si hrál na bohatýho člověka. A ačkoliv jsem rodince koncem září zamával, a jak mi poroučela vízová povinnost, zamířil zpátky na rodnou hroudu, domluvili jsme se, že se nevidíme naposledy.

Koncem prosince jsem byl pozvanej do San Clemente (kousek od Los Angeles), kde jsem měl strávit Vánoce válením se na pláži, surfováním a pasivním kouřením legální marihuany, která tam místním hipsterům lítá od huby.

Continue reading “Na 2 hodiny do USA aneb jak neprojít imigrační kontrolou”

Dumpster diving aneb jak na bagetu zadarmo

Byl to tuším třetí den, kdy jsme si uvědomili, že život na Islandu není žádnej med. Mnohem víc než z 30 km/h větru a zimy nám totiž mrzla krev v žilách z cen chlastu. 1400 ISK za 0,4l pivko (+/- 300 Kč) nám potom, co jsme pár dní zpátky pili půllitry Bernarda za 15 Kč přišlo trochu přestřelený. A protože v našem týmu je mimo jiný ekonom, architekt, strategickej analytik a jadernej inženýr, dali jsme hlavy dohromady a vznikl nápad, kterej už dávno před náma ozkoušel kdejakej bezďák. Ponořit se po hlavě do popelnice a doufat, že tam najdeme něco k snědku (piva nikdo nevyhazuje, ale právě ty ušetřený peníze pak můžeme utratit za drahej chlast – dokonalej plán, kterej už taky ozkoušel kdejakej bezďák). Continue reading “Dumpster diving aneb jak na bagetu zadarmo”

Polární záře v2.0

Dneska se necítím na moc velký psaní, a vy se určitě necítíte na moc velký čtení, navíc se podařilo udělat několik krásných fotek (ve vší skromnosti), takže to vezmu zkrátka. Včera jsme vyrazili na jihovýchod ostrova a po cestě se stavili ve městečku Vik. Dali jsme si pivko a zjistili, že tam obsluhuje parta Slováků, který nás pozvali (respektive Filip se pozval) na párty. Já se po předchozí noci, kdy jsme se s klukama na střídačku budili opileckým chrápáním (za běžný situace samozřejmě nechrápeme) moc nevyspal, takže jsem si dal timeout a doháněl spánkovej deficit, zatímco tři členové výpravy redukovali naše zásoby slivovice. Po krátkým hledání nejútulnějšího místa jsme rozložili stan u poklidně vypadajícího hřbitova a doufali, že ráno nebude nedělní mše (nebyla). Continue reading “Polární záře v2.0”