Každej správnej výlet musí začít tím, že se něco posere, a náš trip na Island není výjimkou. Ona taky šance na průser roste s počtem členů výpravy, a vzhledem k tomu, že nás je 7, se s nějakým tím problémem musí počítat. Ale zrovna to, že zapomenu doma stan pro 4 lidi a zjistím to až v Polsku, to je fakt podpásovka. Na letišti jsme naštěstí přišli taky na to, že jsme asi o 7kg přes váhovej limit, takže na další stan už by teoreticky stejně nebylo místo a nějaká ta konzerva musela putovat zpátky do auta (za tejden jako když najdem).
Mně následně došlo, že jsem asi ztratil pas (nejspíš mi někde vypadnul, takže ahoj čínský, mexický, thajský, indonéský, americký a jiný víza, nad kterejma jsem chtěl sentimentálně posmrkávat, až budu šedivej). Island je naštěstí v Shengenu, takže se dá infiltrovat jen s občankou, ale stejně je to pech. A pro jistotu jsem v tom zmatku zapomněl dát švýcarák do checknutýho bagu, takže mi ho z carryonu vytáhnul polskej securiťák, kterej má tím pádem o dárek k Vánocům pro malýho Mateusze postaráno. No nic.
Let byl v pohodě, Island je vůči nám o 2 hoďky pozadu a dorazili jsme po asi 4 hodinách letu v 18:00 místního času. Následně kámoš zjistil, že si zapomněl poslat celej batoh (nechal ho ležet na letišti), takže do Islandu přiletěl s jedním tričkem, kalhotama a naštěstí bundou, na kterou nebylo v batohu místo. Stan a karimatka letěla ve společným zavazadle, takže jsme uspořádali charitativní akci a domluvili se, že ten přispěje ponožku, tamten svetr, a Tomáše budeme tejden oblíkat ze svýho.
Jo, a u 2 aut, co byly asi měsíc předem zarezervovaný, se někdo zapomněl ujistit, že existujou (díky autopůjčovně Budget za kvalitně odvedenou práci), takže nám po hodině čekání byla nabídnutá luxusní možnost dostat dvě auta o kategorii horší a s menším kufrem. Nakonec jsme po 3 hodinách hádání se s manažerem vyfasovali jednu 4×4 Oktávku, a dneska ráno si vyzvednuli druhou, takže ve výsledku všechno dobrý, a ještě reprezentujem Česko.
Ale o Islandu zatím nepadlo ani slova! Po všech těhlech radostech jsme konečně vypadnuli z letiště a vyrazili do nejbližšího obchoďáku. Nakupovat? Vůbec, prohlídnout kontejnery! Island je ideální místo pro tzv. dumpster diving, což je elegantní název pro prohrábávání popelnic za supermarketama, který jsou plný ten den expirovanýho zboží. To je sice legálně neprodatelný, ale to neznamená, že na něj nemáme chuť. Konťáky byly bohužel zamčený, ale nevzdáváme se a dneska večer jdeme šnorchlovat znova.
Od plesnivějících baget jsme kolem půlnoci zamířili rovnou k jezeru, který nám bylo doporučený od známýho, protože je tam údajně možný “na černo” kempovat (na Islandu je zakázaný spát mimo autokempy, ale stejně jako všechny další ilegální věci se to nesmí jenom v případě, že vás při tom někdo chytí). Na místě se nám naskytl neskutečnej pohled – hned první den se nám nad hlavou rozsvítila polární záře! Udělali jsme pár fotek a pak zjistili, že je strašlivá zima a chceme-li žít, je ideální čas postavit stan. Já, Filip, Sosna a Tomáš jsme se pěkně přitulili a strávili romantickou noc bok po boku, zatímco Matěj, Vojta a Vašek zůstali v autech (protože jsem zapomněl stan, stejně už pro ně nebylo místo, a vlastně se ani na návrh spát s náma v -5° C a 30km/h poryvech větru netvářili zase tak nadšeně). Popřáli jsme si teda hodně štěstí a šli spát!
Dneska ráno jsme zatím viděli jakýsi teplý bublající bahno, vodopády a pár gejzírů. Je sice hnusně a celej den prší/sněží, ale to se dá od země, co leží vedle polárního kruhu, v říjnu očekávat. Takže nebrečíme a těšíme se, co bude dál! Ještě dva dny budeme klepat kosu a potom se jdeme ohřát a vysušit do chajdy s výřivkou. Stay tuned!
