Ačkoliv hygienický standardy na Srí Lance nejsou vysoký (většina podniků by byla v Evropě zavřená tak do deseti minut), jídlu to na chuti vůbec neubírá – naopak, každýmu soustu to přidává řádnou dávku adrenalinu, protože nikdy nevíte, co v něm najdete. Rybí kost v hranolkách? Rýže v mangovým džusu? Tady se představivosti meze nekladou.
Národní jídlo je rýže s kari – zpravidla dostanete hromadu rýže a okolo několik misek s tepelně upravenou zeleninou/ovocem, který se Vám ne vždycky povede identifikovat.
Ceny se pohybujou okolo 300 LKR (necelých 40 Kč) za oběd v lokálnějším podniku až po zápaďáckých 1000 LKR+ (120 Kč a víc) v lepších restauracích.
Srí Lančani jedí zásadně rukama, bez příborů (prej to zvýrazňuje texturu jídla nebo co), od turistů to ale očekávaný není a příbor vám podivínům dají.
U oceánu doporučuju vyzkoušet nějaký mořský potvory, zpravidla jsou čerstvý a hned vedle trhu máte restauraci, kde vám udělají, na co si ukážete.
Jak jste asi pochopili z názvu článku a minulýho blogpostu, doporučuju si připravit prášky na žaludeční a střevní problémy, protože si jim při dlouhodobým pobytu na Srí Lance pravděpodobně nevyhnete 💩
Každopádně je tady jídlo super a hlavně zdravý, a pokud ho spojíte s trochou surfování, určitě nic nezkazíte. Rýže a nudlí se časem trošku přežerete a začněte koukat po hamburgerech a pizzách. Srí Lanku zařazuju na čestný 4. místo:
- Thajsko
- Mexiko
- Bali
- Srí Lanka
- Čína
- Island
