Jamajka: ze života Jamese Bonda

Můj jamajskej trip je za mnou! Původně jsem plánoval psát jeden příspěvek každej den, ale bylo mi tam tak krásně, že jsem se rozhodl zahodit telefon a až na pár spamů na Instagramu si užívat pohody – a že jí bylo. Byla to suveréně nejkrásnější dovča, co jsem zatím absolvoval a vím, že se chci 100% vrátit. Kde že jsem to vlastně byl?

V minulým postu jsem zmínil, že jsem při práci narazil na fajn rodinku z Tennessee, která mě pozvala k nim domů. Hlava rodiny Gabe navíc zavelela, že chce vyrazit na dovolenou, a protože lítá často se Southwest Airlines, může s sebou zadarmo přibalit jednoho spolucestujícího. A je jasný, že první, kdo ho napadl, byla manželka jsem byl já. A tak se letělo! Gabe vybral ubytování (můj návrh spát někde ve škarpě u cesty byl bohužel vetovanej), a protože má rád hezký věci, zvolil rovnou jeden z nejluxusnějších resortů na Jamajce – GoldenEye. To, že resort sdílí jméno s bondovkou z devadesátých let není náhoda, protože ho založil právě její autor – Ian Fleming. Bylo to tam, kde napsal všech 14 dílů a zároveň je to tam, kam se jednou za čas vydá na dovču Jay-Z a Beyoncé.

A ačkoliv mám i já rád hezký věci, platit 10 000 Kč za noc (a to byla nejlevnější verze ubytování, beach hut) je trochu mimo můj budget, což Gabe pochopil podle mýho zkřivenýho ksichtu, došlo k přátelský dohodě, že zaplatí ubytování, zatímco jídlo s koktejlama budeme řešit každej sám. Jsme tam jenom pět dní, to přece nemůže stát zase tolik, pomyslel si naivní Ondřej. Nakonec jsem tam za těch pět dní nechal necelých 30 000 Kč, a to na sebe Gabe vzal pár dalších položek, jako je doprava z/na letiště a podobně. Whoops. Ale stálo to za to, protože jsem si (možná naposledy) zkusil, jaký to je bejt bohatej!

Po příletu na letiště na nás už čekala vyslankyně z hotelu, která nás protáhla přes celníky a usadila do VIP lounge. Tam jsme do sebe v rychlosti hodili pár jednohubek, dva páry rum punčů (oblíbenej jamajskej drink) a sedli do auta, mírně opilý, neboli ideálně připravený na dvouhodinovou cestu do resortu.

Je zajímavý, že resort není nijak značenej – žádný cedule ani billboardy. Dorazili jsme k úzký černý bráně s nápisem “private property”. Usměvavej Jamajčan nám otevřel a šlo se na recepci. Mezitím na mě dejchal příjemnej jamajskej vánek a začínal jsem chápat, že tohle nebude stejný, jako bejt ubytovanej na Dářku v autokempu.

Druhej poznatek byl, že nikde nevidím žádný hosty. Pláž s křišťálově průhlednou vodou byla prázdná, bar byl prázdnej. Zeptal jsem se, kolik je tady momentálně hostů, a údajně bylo naplněný 80% kapacity. To mi přišlo dost překvapivý, protože když bylo naplněný 80% kapacity v Hiltonu, kde jsem lifeguardil v Jižní Karolíně, bylo okolo mě tak 100 lidí. Nicméně jsem neprotestoval.

Zavazadla nám byly dopravený do beach hut (úspěšný lidi evidentně neradi tahají vlastní kufry), a tak jsme vyrazili na cestu přes resort směrem k naší chatce. Gabeovi se podařilo vyřešit jednu s výhledem na moře, takže bylo jasný, že se máme na co těšit!

Tohle byl výhled, kterej na nás každý ráno čekal, a za těch pět dní rozhodně neomrzel. Dechberoucí nádhera!

GoldenEye má několik různých sekcí. Button beach – klidná pláž se skvělým beach barem, infinity pool – krásnej bazén, kterej sahá do oceánu, pár dalších drobných pláží, Bizot bar, kam se chodí na véču a tak dále.

Zároveň je možný si zadara půjčit vybavení k potápění, paddleboardy a kajaky. My jsme vyrazili šnorchlovat dvakrát, a stálo to za to – korály jsou v krásným stavu a je možný vidět duhový ryby, želvy, medúzy i další mořský potvory. A čistší vodu jsem nikdy neviděl.

Další věc, co si každej vybaví, když se řekne Jamajka, je konzumace marihuany. O tom jsem já nikdy neslyšel a nic o tom nevím, navíc to považuju za hluboce nemorální a vůbec, co je vám po tom, nechte mě bejt.

Snídaně jsme měli all inclusive, jako správnej Čech jsem proto naučil Gabea na ně chodit dvakrát – jednou ráno v 7:30 a podruhý před zavíračkou v 10:30! Mezitím jsme měli každej den hodinu egyptský jógy (další položka, kterou jsem naštěstí nemusel platit), a dvakrát jsme si jí dali ještě večer, takže na konci pobytu už jsem uměl používat telekinezi a namísto chození pěšky jsem levitoval. A jinak jsme většinu dní strávili chillením, posloucháním hudby, plaváním a nekonzumací marihuany. 

Jamajčani, co v resortu makaj, jsou neskutečně v pohodě – jsou to vůbec nejvíc přátelský lidi, který jsem kde kdy potkal. Když jsme se vraceli domů, taxikář nám říkal, že nikdo z nich nemá žádnej “trénink chování”, a že prostě takovýhle jsou. A já bych tomu klidně věřil, protože z každýho z nich fakt nesálá nic než pozitivní energie a úsměvy. A jejich pozdrav “Ya man, respekt” mě vždycky pobavil a vykouzlil úsměv na tváři.

Resort funguje na principu “no rules”, a tak nějak nikoho nic nezajímá. Můžete si kdykoliv vzít kajak, šnorchl, paddleboard, nikdo se vás na nic neptá a tak nějak se počítá s tím, že jste dost bohatý na to, aby jste ho neměli za potřebí naložit do pickupu a odvézt domů. Neexistuje žádnej dress code, takže potkáváte milionáře ve flip flopsech a nikdo nezvedá obočí, když dorazíte na večeři v šortkách. GoldenEye není pro namachrovanou smetánku, co chce ostatním ukazovat, kolik cifer má na bankovním účtu – naopak, je to místo, kam lidi utíkají od stresů běžnýho života, ukřičených dětí a nasranejch tchýní.

Líbilo se mi, že kdykoliv jsme chtěli drink a řekli “překvap nás”, barman se jen usmál a namísto blbejch dotazů prostě jenom řekl “I got you, man” a namíchal nějakej spešl. Zároveň vám jednou za čas přistál drink jen tak pro nic za nic, z čistýho nebe. Neuvěřitelný bylo, že při jídle se o vás vždycky staralo hned několik lidí (přišel vás pozdravit water guy s vodou, pečivo donesl bread guy a hlavní jídlo donesl nějakej další guy). Máte pocit, že si vás sakra váží. Jídlo bylo neskutečný – jednoduchý, ale zdravý a chutný. Posuďte sami.

Poslední den jsme zakončili masáží, kterou dělaly dvě pěkný jamajčanky (žádnej happy ending nebyl), a musím říct, že se mi sakra nechtělo zpátky domů. Největší problém, co jsem na Jamajce řešil, byl jestli půjdu do bazénu, nebo na pláž, a jakej si dám zrovna koktejl. Uteklo to jako voda a s Gabem jsme se dohodli, že to nejspíš bude náš každoroční retreat, protože i těch několik dní stačilo na to, aby nám GoldenEye přirostl k srdci. Tak zase za rok?!