Zatímco první týden jsem trávil převážně surfováním, druhej týden přišel čas na radikální změnu. Z Mirissy jsem se přesunul do Midigamy, kde jsem si znova půjčil prkno a šel surfovat. Konec příspěvku!
Okej, fajn – i když většinu volných chvil (a co si budeme povídat, na dovči je každá chvíle volná) jsem měl buď prkno pod nohama nebo ananas v hubě, stalo se pár zajímavých událostí, který stojí za zmínku.
Už nejsem lonely boy
Tou nejpodstatnější je, že z Ondry asociála se stal Ondra trochu-sociál, protože se ke mně na následující dva týdny připojuje doktor z hor Honza Daněk, kterej běžně slepuje týpky, co se rozstřelili na sjezdovce ve Švajcu. Protože má ale přes leden volno, rozhodl se vyměnit skalpel za koktejl a doletět nachytat trošku bronzu. No a načasoval to fakt bravurně, protože já byl zrovna pod kletbou zlý čarodějnice, která vládne mocnou černou hnědou magií.
No, nebudeme chodit kolem horký kaše, prostě a jednoduše jsem byl virtuálně prokletej a dostal sr*čku, a nebýt Honzy a jeho léků, pravděpodobně bych teď vážil kolem dvaceti kilo 😁
Trable s ubytováním
Sejít se s Honzou v Midigamě se ale neobešlo bez drobných problémů, například toho, že se omylem ubytoval jinde. Zjistili jsme totiž, že asi 50 metrů od sebe jsou dva homestaye, který se oba jmenujou Colonial Villa. Honza po příjezdu vyrazil do toho druhýho, kde byl taky shodou náhod ubytovanej borec, kterej měl v pokoji kytaru, a kterej shodou náhod taky surfoval (a zrovna nebyl doma). Udělal si teda pohodlí, začal se zabydlovat, po dlouhý cestě si dal spršku, a následně zjistil, že já jsem někde jinde. Pan domácí to nicméně vzal celkem s úsměvem a nechal ho změnit lokál.
Nicméně poučení pro vás, až budete na AirBnB pronajímat svůj byt, nazvěte ho Hilton Hotel ***** a možná se vám tam taky omylem ubytuje třeba Brad Pitt.
Výlet do White Virgin Tea Plantation
Když jsem už byli vysurfovaní a přežraní kokosů, usoudili jsme, že zkusíme taky poznat trochu tý kultůry a pokusit se o nějaký sebeobohacení, nebo proč že se to dneska vlastně cestuje. Kousek od Midigamy je totiž Virgin White Tea Plantation – čajová plantáž s tím vůbec nejvzácnějším druhem bílýho čaje.
Ten není vyráběnej z panen, jako jsme se původně domnívali. Historicky byl ale opravdu sklízenej cudnýma mladýma holkama a následně ho mohla pít jen šlechta a panovník.
Protože v dnešní době kvůli Tinderu už ale žádný panny neexistujou, od striktních pravidel se ustoupilo a v současnosti to prostě sbírají starý báby, jediná podmínka je, že se ho nesmí dotknout holýma rukama. I přesto stojí kilo čaje asi $1500 (40000 Kč), takže je to asi pořád slušnej biz.
Jízda busem je o život
Z nepanenský plantáže jsme potom rovnou zamířili směr Udawalawe National Park, kde je Safari, který bude v dalším postu. To znamenalo asi 3 přestupy busem a pár TukTuků. Na Srí Lance platí to, že kdo má větší káru, ten má přednost, takže autobusák je král silnic.
Busem jsme jeli asi 3 hodiny, venku bylo 34°C a vevnitř tak milión, jak se můžete přesvědčit na následujícím videu, kde taju jak rampouch.
Tím končí druhej tejden! Třetí už je taky za náma, ale nestíhám psát, protože tady mám hrozně moc práce. Tak snad zase někdy!
PS: Většina fotek je od Honzy – já si užívám toho, že pro jednou s sebou nemusím pořád tahat foťák, takže chválu a materiální dary směřujte tentokrát jeho směrem.
