Většinou se snažím psát každej příspěvek při/po tripu, abych měl všechno čerstvě v hlavě, jednou za čas se to ale nezadaří. O výletě do prosluněný Costa Ricy proto píšu s dvouměsíční sekerou!
Nápad vyrazit do Střední Ameriky se zrodil v hlavě mě a Gaba potý, co jsem byl vrácenej v poutech z amerických hranic jakožto nepřítel státu #1. Původní plán byl v USA 2 měsíce vegetit s jeho rodinou a trochu okoukat, čím se to vlastně živí, protože jsme se rozhodli, že bych mohl dělat pro něj. To se ale díky nevrlým dědkům z imigračního nepodařilo a proto jsme se rozhodli sejít se na neutrální půdě a všechno v klidu probrat, s nohama v teple a koktejlem v ruce.
Kdo mě zná, tak ví, že do zahraničí jezdím zásadně surfovat (závislost, která se zrodila 2 roky zpátky v Indonésii) a kde není moře a slušný vlny, tam mě jen tak někdo nedostane. Costa Rica ale nabízí obojí a Nosara, kam jsme se rozhodli vydat, má podmínky pro surfování dokonce 360 dní v roce.
Jedna věc, kterou ale Costa Rica nenabízí, jsou pohodlný lety z Prahy, takže po asi 30 hodinách lítání a autobusů jsem dorazil do San Jose, ze kterýho nás s Gabem čekal ještě 5h přesun tágem do Nosary. Můj americkej felák naštěstí dobře ví, jak se zbavit poctivě vydělaných doláčů, takže jsme po příjezdu rovnou vyrazili na masáž a koltejl. A v podobným duchu se táhla celá dovolená, která byla (stejně jako můj výlet na Jamajku minulej rok) o nekonečným surfování, ovocnejch koktejlech a neřízeným obžerství.
Bydleli jsme v bohémsky pojatým hostelu asi 2 minuty od pláže – v Costa Rice platí vyhláška, která zakazuje jakoukoliv výstavbu 300 metrů a míň od moře. Takže jste na pláži bez přiblblejch barů, stánků a resortů a to je oproti rušnýmu Myrtle Beach (kde jsem si odmakal tři léta jako plážovej plavčík) příjemná změna.
Další zajímavostí je, že v Costa Rice je legální prostituce – stát holkám zajišťuje pravidelný kontroly, vybírá daně a lidi to tam berou stejně s klidem, jako když někdo pracuje v sámošce. Ačkoliv jsem neměl tu čest, není špatný si dát bacha – pokud vás balí krásná opálená černovláska, co je totálně mimo vaší ligu a směje se všem debilním vtipům, nejspíš to nebudete mít zadara.
Surfování je v Nosaře absolutně luxusní a můžu celkem s klidem tvrdit, že vlny byly vůbec nejlepší, s jakýma jsem měl zatím co dočinění. Gabe nám oběma pořešil lekce surfování (zatímco on se plácal blízko břehu, mě se ujal zkušenej dredař a vyrazil se mnou rovnou do lineupu, kde jsem první dny dostávál pěknýho čouda). Za těch 10 dní jsem se celkem dost posunul – ono když se dá surfovat každej den, celej den, tak na sebe zlepšení nenechává dlouho čekat, ještě navíc, když máte osobního černouška, kterej tam brousí vlny většinu svýho života.
No a i s pracovním vízem se to trošku hnulo, ale výsledek je zatím ve hvězdách a čeká se, jak se vyjádří americká byrokracie. Nicméně pokud všechno vyjde, příští trip už možná bude do USA – a na pár let.
