Adiós, burritos!

Tak můj mexickej trip je u konce a vyrážím směr Jižní Karolína, kde mi 7.5. začíná job. O USA napíšu v dalším postu, dneska posledni rande s Mexikem!

Strávil jsem tady něco málo přes tři tejdny a byla to naprostá nádhera – každej den modro (naposledy pršelo v říjnu) a pohoda. Před prací, ve který se maká skoro 80 hodin týdně, to byl suprovej recharge a přesně to, co jsem potřeboval.

Moje čínská 3-týdenní kamarádko-přítelkyně Xuan. Nebejt ní, tak jsem se ztratil hned na letišti. Díky!

Za ty 3 týdny, kdy jsem surfoval skoro každej den, většinou 2-4 hoďky, jsem udělal fakt slušnej pokrok – první den jsem padal na držku sotva, co jsem se postavil, zatímco teď už jsem schopnej sjet skoro každou vlnu, kterou se mi podaří chytit. Jak už jsem psal dřív, surfing je krásnej sport a poměrně slušná posilka na ruce, břicho, záda a ramena, takže jsem myslím úspěšně spálil všechno žrádlo, co jsem do sebe naházel (a že ho bylo). Bohužel se mi taky párkrát povedlo se slušně rozbít, což by zase tolik nevadilo, kdybych už neměl poničený ramena ze snowboardu. Takže teďka jsem na 5-denní rehabce předtím, než mi začne práce, abych je dal dohromady a byl schopnej vytáhnout 200 kilovýho, burgrama-plněnýho amíka z rozbouřenýho oceánu.

Příště už budu mít surf z ryzího zlata, diamantový náramky a za mnou… mramorová vila.

Anyways, k Mexiku jako takovýmu jsem toho už napsal spoustu, takže to zakončím tím, že je to jedna z nejhezčích zemí, kterou jsem zatím navštívil a 100% se plánuju vrátit, ideálně bohatej, a na starý kolena si koupit vilku u moře a surfovat, dokud mě neklepne pepka.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *