Na 2 hodiny do USA aneb jak neprojít imigrační kontrolou

Někdo trávíte svátky pojídáním cukroví, někdo koukáte na pohádky. Já je trávil v cele předběžnýho zadržení s tlustým americkým policajtem!

Ti z vás, kteří mě znají trochu líp víte, že když jsem byl tohle léto (potřetí) v Améru, narazil jsem na fajn týpka s rodinou, kterej mě potom pozval k sobě do Nashvillu a se kterým jsem následně vyrazil na Jamajku a pár dní si hrál na bohatýho člověka. A ačkoliv jsem rodince koncem září zamával, a jak mi poroučela vízová povinnost, zamířil zpátky na rodnou hroudu, domluvili jsme se, že se nevidíme naposledy.

Koncem prosince jsem byl pozvanej do San Clemente (kousek od Los Angeles), kde jsem měl strávit Vánoce válením se na pláži, surfováním a pasivním kouřením legální marihuany, která tam místním hipsterům lítá od huby.

Continue reading “Na 2 hodiny do USA aneb jak neprojít imigrační kontrolou”

Dumpster diving aneb jak na bagetu zadarmo

Byl to tuším třetí den, kdy jsme si uvědomili, že život na Islandu není žádnej med. Mnohem víc než z 30 km/h větru a zimy nám totiž mrzla krev v žilách z cen chlastu. 1400 ISK za 0,4l pivko (+/- 300 Kč) nám potom, co jsme pár dní zpátky pili půllitry Bernarda za 15 Kč přišlo trochu přestřelený. A protože v našem týmu je mimo jiný ekonom, architekt, strategickej analytik a jadernej inženýr, dali jsme hlavy dohromady a vznikl nápad, kterej už dávno před náma ozkoušel kdejakej bezďák. Ponořit se po hlavě do popelnice a doufat, že tam najdeme něco k snědku (piva nikdo nevyhazuje, ale právě ty ušetřený peníze pak můžeme utratit za drahej chlast – dokonalej plán, kterej už taky ozkoušel kdejakej bezďák). Continue reading “Dumpster diving aneb jak na bagetu zadarmo”

Polární záře v2.0

Dneska se necítím na moc velký psaní, a vy se určitě necítíte na moc velký čtení, navíc se podařilo udělat několik krásných fotek (ve vší skromnosti), takže to vezmu zkrátka. Včera jsme vyrazili na jihovýchod ostrova a po cestě se stavili ve městečku Vik. Dali jsme si pivko a zjistili, že tam obsluhuje parta Slováků, který nás pozvali (respektive Filip se pozval) na párty. Já se po předchozí noci, kdy jsme se s klukama na střídačku budili opileckým chrápáním (za běžný situace samozřejmě nechrápeme) moc nevyspal, takže jsem si dal timeout a doháněl spánkovej deficit, zatímco tři členové výpravy redukovali naše zásoby slivovice. Po krátkým hledání nejútulnějšího místa jsme rozložili stan u poklidně vypadajícího hřbitova a doufali, že ráno nebude nedělní mše (nebyla). Continue reading “Polární záře v2.0”

Na Island se stanem

Každej správnej výlet musí začít tím, že se něco posere, a náš trip na Island není výjimkou. Ona taky šance na průser roste s počtem členů výpravy, a vzhledem k tomu, že nás je 7, se s nějakým tím problémem musí počítat. Ale zrovna to, že zapomenu doma stan pro 4 lidi a zjistím to až v Polsku, to je fakt podpásovka. Na letišti jsme naštěstí přišli taky na to, že jsme asi o 7kg přes váhovej limit, takže na další stan už by teoreticky stejně nebylo místo a nějaká ta konzerva musela putovat zpátky do auta (za tejden jako když najdem). Continue reading “Na Island se stanem”

Jamajka: ze života Jamese Bonda

Můj jamajskej trip je za mnou! Původně jsem plánoval psát jeden příspěvek každej den, ale bylo mi tam tak krásně, že jsem se rozhodl zahodit telefon a až na pár spamů na Instagramu si užívat pohody – a že jí bylo. Byla to suveréně nejkrásnější dovča, co jsem zatím absolvoval a vím, že se chci 100% vrátit. Kde že jsem to vlastně byl?

V minulým postu jsem zmínil, že jsem při práci narazil na fajn rodinku z Tennessee, která mě pozvala k nim domů. Hlava rodiny Gabe navíc zavelela, že chce vyrazit na dovolenou, a protože lítá často se Southwest Airlines, může s sebou zadarmo přibalit jednoho spolucestujícího. A je jasný, že první, kdo ho napadl, byla manželka jsem byl já. A tak se letělo! Gabe vybral ubytování (můj návrh spát někde ve škarpě u cesty byl bohužel vetovanej), a protože má rád hezký věci, zvolil rovnou jeden z nejluxusnějších resortů na Jamajce – GoldenEye. To, že resort sdílí jméno s bondovkou z devadesátých let není náhoda, protože ho založil právě její autor – Ian Fleming. Bylo to tam, kde napsal všech 14 dílů a zároveň je to tam, kam se jednou za čas vydá na dovču Jay-Z a Beyoncé.

Continue reading “Jamajka: ze života Jamese Bonda”

Dneska Nashville, zítra Jamajka

Trvalo to skoro 4 měsíce, ale konečně zažívám ten freedom, kterej je tady prej na každým rohu! Po tom, co jsem byl úspěšně vyhozenej z práce, jsem zůstal 5 dní v Myrtle Beach. První den byl divnej – chvilku trvalo uvědomit si, že nemakám a musím si vymyslet vlastní program, což jsem poslední dobou zrovna neřešil.

Ze zvyku jsem stejně vyrazil na pláž, chilloval s lifeguardama a začal vymýšlet plán na další dny. Musel jsem prodat svýho Chrysleríka (kterej mi za prázdniny přirostl k srdci), vyřídit pár nesmyslů v bance, ukončit pojištění, ale více méně jsem zbytek času v Myrtlu strávil surfováním a válením se v písku.

Adios, sousedi

23.8. jsem ale už byl v letadle do Nashville, Tennessee. Co tam?

Začátkem července jsem potkal na pláži fajn rodinku, která trávila tejden v Hiltonu (před kterým jsem pracoval). A protože většina z vás ví, že jsem haluzář (a samozřejmě taky charismatický, vtipný, sympatický a hlavně skromný mladý muž), tak jsem na konci jejich dovči dostal pozvánku přiletět k nim do Nashville. A vzhledem k tomu, že tenhle příspěvek píšu z jejich gauče, tak to vypadá, že jsem jí přijal.

Continue reading “Dneska Nashville, zítra Jamajka”

Jak se nechat vyhodit z práce

Původně jsem měl končit v neděli, místo toho končím v pátek. Ooops. Zároveň jsem dostal prvního padáka v životě, ale je to podobný, jako dostat košem od přítelkyně (a Lack’s Beach Service je zhruba ekvivalent psycho ježibáby, co na vás čeká ve dveřích s kudlou v ruce, protože jste šel večer s kámošem na dvě pivka).

Anyways, v krátkosti. Jak jsem už zmínil dřív, kromě toho, že jsme lifeguardi, tak stiháme i pronajímat lehátka a slunečníky. A co se dneska nestalo, v 16:45, patnáct minut před tím, než nám končí práce, za mnou přišlo pět amíků s tím, jestli bych nebyl tak hodnej a nenechal je sedět dýl. Vysvětluju, že to nejde, že musím vše zavřít a oni že ne, stačí hodinka. Vzpomněl jsem si, že na pláži stejně bude supervizor a lifeguard až do sedmi a protože je oba znám, tak jsem se nechal ukecat (hrál v tom roli ještě americkej prezident Andrew Jackson, kterej je shodou náhod na $20 bankovce, která shodou náhod putovala do mojí kapsy).

Continue reading “Jak se nechat vyhodit z práce”

Záchrana před nežralokem

Tak prázdniny se blíží ke konci (mně teda žádný nezačaly a většina z vás na tom je asi stejně – bejt dospělej stojí pěkně za hovno, co?) a s něma i moje lifeguardění. Od zítřka mi začíná poslední tejden práce (rozhodl jsem se skončit o dva tejdny dřív) a pravděpodobně se semka už znovu nepodívám (management moje rozhodnutí úplně neocenil). Ale jakkoliv mám tuhle práci rád, bejt tady třetím rokem už je prostě trochu moc a jsou dny, kdy mi připadá, že mi to nic nedává (snad teda kromě peněz , a ty prej kazí charakter nebo co).

Bejt to jako v Bay Watchi, kde se každej den bojuje se žralokama a frčí na jet-ski, tak je to super, ale Myrtle Beach je relativně bezpečná a většinu času se spíš kopete do zadku.

Jednou za čas se ale vyskytne situace, kdy jde o život, a potom jsou lidi rádi, že vás mají. Já měl tenhle rok záchrany jenom tři, z toho dvě relativně pohodový, kde jsem stihl v úsměvem odložit sluneční brejle a klidným hlasem oznámit do vysílačky, že vyražím někoho tahat z vody. Jedna byla ale fakt Bay Watchová, takže se o ní trochu rozepíšu, ať vnoučata ví, jakej byl jejich děda tvrďas.

Continue reading “Záchrana před nežralokem”

Lifeguardomobil

Každej lifeguard ráno řeší, jak se dostane do práce. Můžete vyrazit dodávkou, kterou vás nabere zaměstnavatel, ale to je možný jen v případě, že nebydlíte úplně z ruky. Ideálně musíte bejt v guardhousu, kde bydlí lifeguardi v harmonii nejen s ostatníma lifeguardama, ale zpravidla taky mravencema, krysama ve zdech a švábama.

 se ale vydal po trnitý cestě a vyrazil na Craigslist, kde jsem si 2 roky zpátky našel pěknej rat-free domek za stejnou cenu, jako by byl rat-nefree guardhouse. Tenhle rok mi bylo dohozený ubytko od známýho, to buhužel znamená kompromis z hlediska lokality, a nutnost vyřešit si vlastní dopravu.

Continue reading “Lifeguardomobil”