Byl to tuším třetí den, kdy jsme si uvědomili, že život na Islandu není žádnej med. Mnohem víc než z 30 km/h větru a zimy nám totiž mrzla krev v žilách z cen chlastu. 1400 ISK za 0,4l pivko (+/- 300 Kč) nám potom, co jsme pár dní zpátky pili půllitry Bernarda za 15 Kč přišlo trochu přestřelený. A protože v našem týmu je mimo jiný ekonom, architekt, strategickej analytik a jadernej inženýr, dali jsme hlavy dohromady a vznikl nápad, kterej už dávno před náma ozkoušel kdejakej bezďák. Ponořit se po hlavě do popelnice a doufat, že tam najdeme něco k snědku (piva nikdo nevyhazuje, ale právě ty ušetřený peníze pak můžeme utratit za drahej chlast – dokonalej plán, kterej už taky ozkoušel kdejakej bezďák). Continue reading “Dumpster diving aneb jak na bagetu zadarmo”
Polární záře v2.0
Dneska se necítím na moc velký psaní, a vy se určitě necítíte na moc velký čtení, navíc se podařilo udělat několik krásných fotek (ve vší skromnosti), takže to vezmu zkrátka. Včera jsme vyrazili na jihovýchod ostrova a po cestě se stavili ve městečku Vik. Dali jsme si pivko a zjistili, že tam obsluhuje parta Slováků, který nás pozvali (respektive Filip se pozval) na párty. Já se po předchozí noci, kdy jsme se s klukama na střídačku budili opileckým chrápáním (za běžný situace samozřejmě nechrápeme) moc nevyspal, takže jsem si dal timeout a doháněl spánkovej deficit, zatímco tři členové výpravy redukovali naše zásoby slivovice. Po krátkým hledání nejútulnějšího místa jsme rozložili stan u poklidně vypadajícího hřbitova a doufali, že ráno nebude nedělní mše (nebyla). Continue reading “Polární záře v2.0”
Na Island se stanem
Každej správnej výlet musí začít tím, že se něco posere, a náš trip na Island není výjimkou. Ona taky šance na průser roste s počtem členů výpravy, a vzhledem k tomu, že nás je 7, se s nějakým tím problémem musí počítat. Ale zrovna to, že zapomenu doma stan pro 4 lidi a zjistím to až v Polsku, to je fakt podpásovka. Na letišti jsme naštěstí přišli taky na to, že jsme asi o 7kg přes váhovej limit, takže na další stan už by teoreticky stejně nebylo místo a nějaká ta konzerva musela putovat zpátky do auta (za tejden jako když najdem). Continue reading “Na Island se stanem”